Vážené soudružky a soudruzi,
reagoval bych na úvod na dvě vystoupení, nejdříve na krásný a pravdivý příspěvek soudružky z úvodu o vztahu Šmerala a Gottwalda.
Naši tzv. soudruzi Dolejš a Ransdorf jej hodnotí prakticky stejně jako komerční televize Nova v reportáži „Ustrašený diktátor“. Jsou to věru zvláštní představitelé komunistické strany.
S. Ransdorf bojuje proti bezplatnému školství, proti rezoluci odsuzující zrušení KSM, je pro imperialistickou evropskou armádu – rád o mnohých z nás hovoří jako o „muzeu zkamenělin“ – to všechno jsou antikomunistické postoje a pokud Jiří Dolejš na konferenci „mladá KSČM“ hovoří o tom, že je mu celkem jedno, jestli někdo čte Kropotkina nebo Džugašviliho a na příklady úspěšných komunistických stran, třeba řecké, která se může smát párstránkovému materiálu, který má ambice asi říci všem bojovníkům proti imperialismu v Latinské Americe, v Nepálu, Palestině, že by měli odložit zbraně, se kterými vedou nerovný boj, a asi začít zakládat družstva.
Vůbec zajímavá konference proběhla minulou sobotu („Konference mladá KSČM“– KSM nechte mluvit na úvod, aby nemohli reagovat na 20ti minutovou Dolejšovu nalévárnu velebící Stranu evropské levice (zase jsme si časem vystoupení byli rovní a rovnější – ostatní dostali 5 minut s upozorněním na poslední minutu). Strach, aby jsme nemohli reagovat na lži a útoky byl prodchnut celou konferencí. Závěr, kdy jsme končili o půl hodiny dříve a přítomní funkcionáři – především Kateřina Konečná nám 15 minut demagogicky vysvětlovali, proč ještě dvěma přihlášeným neumožní reagovat a diskutovala spatra s někým, koho napadala, napadal jeho (respektive její) názor s tím, že jsme již věděli, že na to nemůžeme odpovědět. Takto řídí besedy antikomunisté typu Hučína či Mejstříka.
Produktem těchto postojů jsou pak výstupy menšiny mladých, kteří se této konference zúčastnili a hlásili se k SEL, především k projektu Die.Linke (který je volen na základě – slovy člena Die.Linke – komunistické esence minulého režimu, ne na základě její dnešní politiky – oproti západním reformistům mají výhodu, že lidé v ní stále vidí pokračovatele minulého režimu. Kdyby to bylo, jak proklamuje či spíš klame Jiří Dolejš a „reformovaní“ postkomunisté tak oslovovali pracující, uspěla by samotná Die.Linke/PDS i v bývalém západním Německu).
Výstupy těchto mladých byly opravdu k uzoufání a nevyčítám to jim, ale právě těm členům vedení KSČM, kteří je udržují v těchto antikomunistických lžích – když soudružka z KSM hovořila o tom, že je jí hanba za mladé, kteří se nedokáží přihlásit k odkazu svých prarodičů a rodičů, kteří mnohdy položili svůj život, nemyslela tím jen mladé obecně, jak to tradičně zkreslily Haló noviny, ale především ty, kteří to řekli na zmíněné konferenci, třeba že „odkaz našich rodičů a prarodičů“ nás jen dovedl k roku 89. Taková neúcta!!! Korunu tomu nasadila soudružka, která se chlubila , „úspěchem“ toho, že oni za ústupky od své symboliky zůstali v Ne základnám a KSM bylo vyloučeno. Chlubila se tím, že ve spolupráci s antikomunisty vyhodili mladé komunisty, ne za jejich chování či aktivitu, ale za komunistickou symboliku. Jaký to úspěch členky komunistické strany.
Např. organizujeme Politruk kempy - jak jsme je s nadsázkou nazvaly - naše vzdělávání, učíme se, jak argumentovat s antikomunisty, v médiích, jak organizovat a domlouvat akce, vyrábět materiály + uděláme výlep, petici, demo. A máme zde samozřejmě teorii – na praktických zkušenostech současného komunistického hnutí – v Latinské Americe, konkrétně ve Venezuele např. z návštěvy, poslance Latinsko – Amerického parlamentu Carola Wimmera (PCV – Komunistická strana Venezuely).
Ale menšina mladých, která se oháněla Die.Linke, má o našich myšlenkách, o marxismu – leninismu, o hledání vědecké a historické pravdy, jen vzdálené představy – je jim různými Dolejši naočkováván názor, že za stav strany může „stará“ a „konzervativní“ členská základna, jinými slovy kandidujte, ale hlavně se nám nepleťte do řízení strany.
Co je třeba. Je třeba vyměnit vedení strany. Ty z vedení, kteří kšeftují s mnohými firmami, jak na to máme důkazy, kdy není problém vyfotit si na okresním výboře pod bustou Klementa Gottwalda modré desky firmy, pro kterou pracuje vnitrostranická firemní dealera, ty z vedení, kteří tomu cynicky říkají návrat k Leninovi. Vojtěch Filip se přihlásil ke globálním přístupům sociální demokracie (jak o tom psala Naše Pravda, zrušená prý z „úsporných důvodů“, v rámci úspor bylo nespíše nutné vyměnit i celou redakci). Když ve Volkswagenu stávkovali zaměstnanci, v TV z nich dělali komunisty, tak jediný komunistický poslanec, který tam přijel, byl Standa Grospič se svým asistentem a vedení strany zatím ve Vratimově s polovinou sociální demokracie plánuje „Socialismus pro 21. století“ po třech volebních debaklech. Jediná překážka ke vstupu do Strany evropské levice a jejich distancu od Kubánců a (pro ně) „ultralevé“ politiky KSM, Společnosti Česko-kubánského přátelství, Klubu českého pohraničí, Slovanského výboru… jste vy, členská základna, která bude rozhodovat na sjezdu.
Na konferenci „mladá KSČM“ dorazilo z deseti pozvaných členů KSM dorazilo deset členů KSM. Z téměř dvou set pozvaných mladých z KSČM jich dorazilo přes třicet. Netřeba komentovat – toto je cesta do pekel. A já se na ní nechci podílet. Proto jsem dnes řekl jeden ze svých radikálních projevů. Děkuji za pozornost, čest práci!
David Pazdera
salonnímu revolucionáři
(Mirek Prokeš, 20. 11. 2007 14:14)