Antikomunismus 21. století aneb proč odmítnout návrh dokumentu pro VII. sjezd KSČM „Socialismus pro 21. století“
Vystoupení s. Zdeňka Kodýtka na XXIII. pražské teoreticko – politické konferenci „O odkazu VŘSR a socialismu ve 21. století.“
1. Jeho autoři se zříkají vědeckého, marxisticko – leninského pohledu na socialismus. O leninismu se nezmiňují vůbec, Marxe a Engelse se sice slovně dovolávají, ale zcela ignorují jejich teorii, soustřeďují se pouze na jejich metodologii, tu však nejsou schopni na socialismus aplikovat a chápou ho v převážné míře metafyzicky. Dialektické pojetí musí socialismus chápat jako přechod od kapitalismu ke komunismu, tedy jako přechod od třídní k beztřídní společnosti, a charakterizovat ho jednak mateřskými znaménky kapitalismu, jednak výhonky komunismu – to – a nikoli rozpory mezi sociálními skupinami a jednotlivci, jak uvádějí tvůrci návrhu dokumentu – je základní rozpor socialismu, z něhož se odvíjí dynamika jeho vývoje. To ovšem znamená jasně vymezit mateřská znaménka kapitalismu a podat základní charakteristiku komunismu. Bez těchto skutečností nelze vytvořit dialektické pojetí socialismu, byť se jím autoři dokumentu tisíckrát zaklínali.
3. Na kapitalistickém základě „socialistické tržní ekonomiky“ nelze nikdy úspěšně řešit ani ekologické problémy, ani realizovat socialistickou kulturní revoluci, změnit myšlení a způsob života lidí, a tak všechny ušlechtilé hodnoty společenského vědomí „socialismu 21. století“ zůstanou pouhou utopií. Pouze ono náboženství , které autoři „socialismu 21. století“ považují za významnou formu duchovního života socialistického člověka, bude vzkvétat, neboť „socialistická tržní ekonomika“ neodstraní jeho sociální kořeny. 4. Autoři návrhu dokumentu revidují historickou úlohu dělnické třídy. Dělnická třída přes všechny své proměny zůstává nejvykořisťovanější třídou kapitalistické společnosti. Nic na tom nemění fakt, že v nejvyspělejších kapitalistických zemích došlo k procesu otupování kapitálového vztahu v důsledku částečného podílu dělnické třídy na vykořisťování zemí v neokoloniálním postavení. Tato tendence není věčná. Její dočasnost je dána jednak nerovnoměrným vývojem kapitalismu v imperialistickém období, který dle stále platné Leninovy teorie socialistické revoluce může zažehnout jiskru revoluce v nejslabších článcích řetězce imperialistických zemích, jak dokazují současné revoluční procesy v Latinské Americe, a tím odbourávat ony výhody podílu na vykořisťování, jednak zefektivňováním procesu kapitalistické produktivity práce, který se po porážce socialismu v SSSR a v zemích střední a jihovýchodní Evropy bude bez zábran dále prohlubovat.
5. V politickém systému „socialismu 21. století“ autoři odmítají úhelný kámen marxismu - nejrozvinutější formu demokracie v dějinách, rozšířenou poprvé na většinu společnosti, kterou Marx nazývá diktaturou proletariátu. Autoři dokumentu nechápou dialektický vztah mezi demokracií a diktaturou v dějinách třídní společnosti. Jestliže v kapitalismu existuje buržoazní demokracie pro menšinu v dialektickém vztahu s diktaturou proti většině, v socialismu existuje socialistická demokracie pro většinu v dialektickém vztahu s diktaturou proti menšině. S vývojem socialismu a jeho přeměnou v beztřídní komunistickou společnost bude pak socialistická demokracie negována komunistickou samosprávou. Do té doby není možné, aby v socialistické demokracii absentovala avantgardní role komunistické strany. Absence této vývojové tendence v socialistické společnosti znamená absenci síly, která vnáší do celé společnosti revoluční uvědomění, vědecké zdůvodnění pro plánovitost a nezbytnou organizovanost při rozvíjení socialismu a jeho dalšího vývoje směrem ke komunismu. Bez této vývojové tendence nelze uvažovat o demokracii jako socialistické. A protože autoři „socialismu 21. století“ nevstřebali základní abecedu dialektiky vývoje třídní společnosti, ulpívají v neživotaschopných abstrakcích jakési všeobjímající demokracie.
6. Přechod od kapitalismu k socialismu se má dle autorů návrhu dokumentu uskutečnit výhradně nenásilnými, demokratickými prostředky. Takovýto přechod je jistě ideální, ale historický vývoj ho vyvrací. Několik příkladů. Pařížská komuna se dostala k moci bez násilí, demokratickou cestou, což jí pak reakce krvavě vrátila. V Maďarsku roku 1919 došlo k převzetí moci rovněž mírnou cestou. Pokus však skončil opět krvavou pomstou domácí i zahraniční reakce. Ve Španělsku zvítězila levice v třicátých letech demokratickou cestou. Byla svržena domácím fašismem s přímou podporou hitlerovského Německa a fašistické Itálie za blahovolného přihlížení „západních demokracií“. Demokraticky zvolená vláda Allendeho v Chile byla roku 1973 svržena násilím, inscenovaným pinochetovským fašismem, přímo inspirovaným a podporovaným „demokratickými USA“. Bolševici se po únorové revoluci 1917, jak známo, orientovali na mírný přechod k revoluci socialistické. Sáhli k ozbrojenému povstání tehdy, když násilné potlačení lidového hnutí buržoazní vládou v červenci 1917 takové řešení znemožnilo. Dobytí Zimního paláce stálo jen 6 mrtvých. Po VŘSR propustili bolševici zajaté reakcionáře na čestné slovo. Ti pak proti nim spoluorganizovali krvavou občanskou válku. Museli čelit i vojenské intervenci 14 kapitalistických států, usilujících, jak to hlásal už tehdy Churchill – zardousit revoluci v kolébce. Československý Únor 1948 je vydáván za příklad pokojné, ústavní, demokratické cesty k socialismu. Už se však zapomíná dodat zásadní skutečnost, že tato pokojná,ústavní cesta vývoje směrem k socialismu byla umožněna předchozí porážkou nejreakčnějších sil mezinárodní i domácí buržoazie v ostrém střetu druhé světové války. Komunisté vždy dávají přednost uskutečnění přechodu k socialismu mírovými prostředky, ovšem historické zkušenosti potvrzují, že se vládnoucí třídy dobrovolně moci nevzdávají. O míře násilí při změně společenskoekonomických formací v dějinách nerozhoduje ta společenská třída, která má historickou budoucnost, nýbrž ta společenská třída, která odchází z historické scény. A tak si autoři „socialismu 21. století“ mohou přes růžové brýle načrtávat tu nejideálnější cestu k socialismu, buržoazie, odcházející z dějin, to na vědomí brát nebude.
7. Autoři uvedeného návrhu dokumentu pod marxistickou frazeologií revidují jádro vědeckého socialismu v ekonomice, politice a celé nadstavbové sféře společnosti, nevycházejí z vědecké analýzy historického vývoje socialismu ve XX. století, nýbrž se subjektivních myšlenkových konstrukcí a jejich obraz soudobého kapitalismu ulpívá na povrchu. Předlohou tohoto návrhu dokumentu je zjevně nevědecká teoretické koncepce „demokratického socialismu“ jež tvoří základ politiky stran Socialistické internacionály. Smyslem této antikomunistické koncepce však není revoluční přetvoření světa, nýbrž pravý opak. Znemožnit revoluční přetvoření kapitalistické společnosti a tím upevnit panství mezinárodního kapitálu. Na tuto kartu tedy vsadili „tvůrčí marxisté“ z dílny Tapu.
Komentáře
Přehled komentářů
...Kampak na nás bolševici, copak vás to napadá, vás si každý koupí, na nás jste však hloupí! Kampak na nás bolševici, copak vás to napadá, víme jak ta vaše volnost vypadá!
My si v Čechách nenecháme bolševismem hlavy plést, republiku neprodáme za zradu a podlou lest, my jsme národ příliš zdravý, Šmeral nás tu nenakazí, naše zem je maličká, má však svého tatíčka. Za ním půjde každý Čech s písní na svých rtech. Kampak na nás bolševici copak vás to napadá...!
K. Hašler
http://www.youtube.com/watch?v=Lmud55Slh_c
Pane Vy jste demagog
(Gottwald Josef, 3. 1. 2009 18:02)
Stalinismus neustále vládne a jen lidé s nízkými mentálnímy stropy si to ani dnes neuvědomují.
To, co jsem si teď přečetl, mi evokuje školení ML, které předváděli lidé s IQ 56.
Pane, i přes výbornou dikci, znalost frází, asertivity,
nevhodné používání cizích slov (tomu důchodci, úderníci a dojičky nerozumí)vše mluví o tom že jste hlupák a ostatní myšlenkově konstruktivní stalinisté ve věku 68 - 85 let vám na vaše články ani nedokáží reagovat. Jen tupě a tupěji odevzdávají lístky do volebních uren. Vy a další Vám podobní upřednosťujete vámi vykonstruované debility jako IDEU.
"Dobytí Zimního paláce stálo jen 6 mrtvých. Po VŘSR propustili bolševici zajaté reakcionáře na čestné slovo."
Nemáte to v hlavě v pořádku. Dobytí Zimního paláce stálo desítky milionů životů, pogromy, stěhování národů, ožebračování, koncetrační tábory ns Sibiři i v česku (Práce osvobozuje) vznik studené války, zamhouření oka nad hodnými němci z NDR, kteří nestříleli, naopak střílení lidí na hranicích, vyvražďování vlastních soudruhů jak v SSSR tak i v ČSR. Věznění, mlácení, nesvoboda za dob Husáka.
Falešné naděje, které dáváte ubožákům, jen pro Váš prospěch (to tedy nevím včem se ten prospěch projevuje, snad to není tím, že nechcete upevnit panství mezinárodního kapitálu?)....)
"není možné, aby v socialistické demokracii absentovala avantgardní role komunistické strany. Absence této vývojové tendence v socialistické společnosti znamená absenci síly, která vnáší do celé společnosti revoluční uvědomění, vědecké zdůvodnění pro plánovitost"
PANE VY JSTE IDIOT a patříte za MŘÍŽE
Kampak na nás! :))
(Michal Doležel, 19. 1. 2009 13:50)