Komunistické a levicové strany a organizace opět uctili památku nejvýznamnějších představitelů moderního německého komunistického hnutí Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta, 98 let od jejich brutální vraždy v Berlíně a zároveň vzpomněli rok 100. výročí Velké říjnové socialistické revoluce a 93 let od úmrtí jejího tvůrce, Lenina.
Nespočet rudých karafiátů, na znamení prosté úcty lidí, leží od chladného nedělního rána na náhrobních kamenech Rosy Luxemburgové, Karla Liebknechta a dalších významných komunistů a socialistů na centrálním hřbitově v Berlíně - Friedrichsfelde, kde stojí slavný památník socialistů.
I přes nepřízeň počasí měla demonstrace opět desítky tisíc účastníků, dalších několik tisíc lidí se přišlo poklonit individuálně k monumentu v centru památníku, na kterém stojí „DIE TOTEN MAHNEN UNS“, v překladu „mrtví nás varují“. Nastává opět doba, kdy kapitalismus již celosvětově nestíhá řešit následky své existence. Z minulosti víme, že tragickým východiskem krize kapitalismu může být i jeho nejreakčnější forma - fašismus. Přes 70 let života v míru není samozřejmostí.
Mezi účastníky demonstrace převažovali mladí komunisté, ze všech částí Německa i dalších i mimoevropských států. Berlín je krásné a hlavně pokrokové město s mnoha alternativními kluby mladých a s masivní podporou obyvatel pro Levici (Die Linke - i její komunistickou platformu), Piráty a jiné, alespoň částečně prostisystémové formace. Takže, cestou nás zdravili prapory s Che, SSSR, Kuby, NDR, které visely z jednotlivých balkónů a oken domů hlavních berlínských tříd, kterými jsme procházeli. Mladí komunisté a další antikapitalisté z Brna a Ostravy se jako každý rok zařadili do bloku organizovaném REBELLem /tj. mládežnická organizace Marxisticko-leninské strany Německa (MLPD)/ a AKABem /Antikapitalistická akce Bonn/. Jako náš zástupce šel k památníku Vojtěch Mišičák, v čele bloku, spolu s dalšími zástupci členských uskupení ICOR /Mezinárodní koordinace revolučních stran a organizací/. K radikalizaci akce rozhodně přispěla i účast kurdských soudruhů z několika organizací, samozřejmě, že za Rojavu. Mezi mnoha transparenty demonstrujících nás zaujal ten s nápisem „Die BRD ist nicht unser Staat, alle Macht dem Proletariat!“, tedy „SRN není naše země, všechnu moc proletariátu!“
Demonstrace vyjadřovala zejména vůli k jednotě v revolučním boji za zachování míru, proti imperialismu a jeho poskokům.
Prostředí památníku a jeho bezprostřední okolí se pak stává tribunou desítek organizací, spolků, časopisů a pódií s hudebníky. Kromě sprostého památníku "obětem stalinismu", u kterého se pravidelně střetávají jeho příznivci a odpůrci, což byl asi záměr, se jedná o tichou pietu, kterou skutečně, u výše zmíněného "památníku", narušují jen někteří dobře zaplacení antikomunisté z Die Linke.
Jinak zde jde o skutečně vážné připomenutí, podobné jako je návštěva zničených Lidic. V Lidicích i v Berlíně bývá také Revoluční svaz přátel Ernsta Thälmanna. S jeho českými i německými členy se na úplný závěr berlínských akcí, téměř každý rok, účastníme pietního aktu u hrobu dcery nacisty zavražděného předsedy předválečné KS Německa, Ernsta Thälmanna, Irmy Gabel-Thälmann.
Rosa Luxemburgová řekla: „Lidstvo čekají jen dvě možnosti: socialismus nebo barbarství“. Právě před stoletím se poprvé v dějinách vydala jedna země cestou socialismu...
I my máme na výběr z těchto dvou cest. Nenechme se současným režimem zmást k chvostizmu, oportunismu, buržoaznímu politikaření, nebo dokonce populismu, který nás i občany přivede jen k barbarství. Komunistická strana vždy stála pevně na základech marxismu, nesmí nechat sebou cloumat tam, kudy režimní vítr zavane!
Za organizaci zájezdu děkujeme Středočeskému krajskému výboru KSČM, jeho předsedovi Standu Grospičovi a vedoucí zájezdu Marušce Krejčové
(Lex Schrapnel)